Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cotton de Tuléar

14. 9. 2008

ObrazekNarodila jsem se 25/5 2008, spolu se dvěma brášky. Byli jsme asi pěkná cháska, honili jsme se po zahradě, dováděli, prostě bylo veselo a najednou- auuuuu.

Už ani nevím kdo to byl, ale někdo mi dupnul na přední packu. Moc to bolelo a tak jsem se rozhodla, že na packu nebudu stoupat. Pak mi ale naše chovatelka odvezla k panu veterináři, aby mi pacinku ošetřil. Nejdřív mi oholili srst a potom nožičku prosvítili, vůbec to nebolelo, ale trošku jsem se bála. Pacinka zlomená nebyla, ale hodný pan doktor mi dal na packu takovou destičku, kdyby na mě chtěl zase někdo šlápnout, aby to už nebolelo.

Když jsme se vrátili domů, tak mi tu velkou packu bráškové zvědavě okukovali, hlavně očuchávali a určitě i záviděli.

A ještě jednu výhodu ta moje malá nehoda měla. Díky léčení jsem mohla zůstat u maminky a brášků až do 4 měsíců, nebyla jsem totiž zrovna reprezentativní štěňátko k prodeji – ta jedna oholená packa už sice pomalu dorůstala, ale stejně jsem pořád vypadala jako trojnožka.

No ale už pomalu začalo padat listí, blížila se polovina listopadu a naší chovatelce zavolala paní, která měla zájem o cotončí holčičku. Slyšela jsem je, jak se domlouvají na návštěvě, ale to už tady jednou bylo a pak stejně ze všeho sešlo, nechávalo mi to v klidu...



Neděle 14.9.2008

Od rána nás česali a připravovali na návštěvu, abychom se líbili. Nám totiž stačí několik honiček mezi nahnilými jablíčky a může se začít s úpravou znovu, ale byl hezký slunečný den a i my, cotonci jsme se těšili, že bude nějaké rozptýlení. Krátce po obědě dorazila cizí paní, přišla za námi na zahradu a klekla si na zem. Všichni jsme si ji nedůvěřivě prohlíželi, ale pak se bráškové začali zase honit a já utíkala za nimi. Paní si potom povídala s naší chovatelkou a já jsem slyšela, jak jí místo mě nabízí brášku, který neměl žádný úraz a nemá handicap s vyholenou packou. Pro nás je prý totiž srst velice důležitá. Ale to už jsem zaslechla tu cizí paní jak jí říká, že to přece není žádný handicap, že ona také měla v lednu úraz na noze a moc by jí mrzelo, kdyby jí za to někdo vyřazoval. No a to jsem už věděla, že ta paní je můj člověk. A tak když mi chovatelka dala té paní do náruče, tak jsem se přisála jako klíště a už jsem ji nikdy nechtěla opustit. Seděly jsme na zahradě, paní mi pročesávala a hladila a já jsem se tulila jak nejvíc to šlo.

Obrazek

Měla sice tendenci postavit mi na zem ( pak jsem pochopila, že si mi chtěla jen vyfotit), ale já se nedala a z náruče se nepustila.

No a takhle prý vypadá láska na první pohled, nebo na druhý?

Odpoledne paní sice odjela zase sama, ale slíbila mi, že si pro mě příští týden zajede, a mezitím mi u nich zařídí pelíšek.

Moc se těším a ani se nebojím, jen se mi asi někdy zasteskne po brášcích.

Jo a ještě něco, ta hodná paní domluvila s naší chovatelkou, že nebudu muset spát venku v kotci, ale v ložnici ( to abych prý nenastydla).

Myslím, že se začíná blýskat na lepší časy....

*****************************************************

Čtvrtek 18. 9. 2008

 


I když mi nová panička slíbila, že si pro mě přijede příští pátek, tak to nevydržela, vzala si v práci volno a ve čtvrtek odpoledne už zvonila před domem. Byl tam s ní ještě pán, kterého jsem neznala, to bude asi páníček a vypadá docela mile, jen nevím proč zůstal v autě...

Já už jsem byla zase načesaná a připravená k odjezdu do nového domova. S sebou jsem si vezla vzorek krmení, průkaz původu a očkovací průkaz. Celkové předání proběhlo během deseti minut.Obrazek Ani jsem se nestihla rozloučit s brášky a maminou a už jsem seděla v autě s novou paničkou a páníčkem a směřovala na Roztoky. Je to pěkná dálka, já jsem doposud jezdila jen na očkování k veterináři a tohle byla pro mě velecesta. Oba mi neustále pozorovali, jestli mi nebude špatně, ale já jsem šikovná holka a žaludek mám moc dobrej. Ležela jsem u paničky na klíně a občas jsem si i schrupla. Je to docela vyčerpávající den.

Dostala jsem jméno. V průkazu původu mám sice uvedeno Bely, ale mým novým páníčkům to nepřišlo dostatečně výstižné a usoudili, že jsem roztomilá Adélka. Tak jo.

Přijeli jsme na místo a panička mi rovnou odnesla na zahrádku. Je sice menší než ta, na kterou jsem byla zvyklá, ale zato je celá moje. Ještě to tu neznám a tak se nehnu od její nohy, abychom se neztratily. Obrazek

Také jsem jí předvedla, jak se umím vyčůrat, no vždyť jsem to vydržela celou cestu. Ta panečku zírá, jako si pořídila šikovnou holku.

V novém domově na mě čekala klec. To vůbec neznám, ale je tu spousta hraček, až mi z toho oči přechází.

Pořád na mě mluví a něco mi ukazují, ale už jsem z toho všeho unavená a tak honem paničce do náruče a spát.

V noci se mnou spala v kuchyni. Lehla si na zem vedle mojí klece. Docela mi jí bylo líto, já mám měkoučký teplý pelíšek, ale jsem ráda, že je tu se mnou. Trošku se mi stýská.


Pátek 19. 9. 2008

Panička je se mnou celý den doma a já se pomalu a jistě seznamuji se vším novým a je toho opravdu dost.


Sobota 20.9. 2008

Jen co jsem se doma trochu rozkoukala, tak už zase jedeme na výlet. Prý na nějaké slavnostní předávání cen do Přelouče. No, co se dá dělat. Sice mi to vůbec nezajímá, ale pořád lepší než zůstat sama doma. Páníček dostane nějakou cenu a tak tam nemůžeme chybět. Koukám že mám krásnou velkou tašku s okýnky. Doufám, že mi budou přenášet když už mi budou bolet packy, ale také se v ní dobře spinká.

Je odpoledne a dorazili jsme na místo. Tolik lidí pohromadě jsem ještě nikdy neviděla. Páníček nás opustil a tak sedím v sále mezi ostatními, ale u paničky na klíně / taky mi mohli sehnat své místo/. Zhasli. Tak se alespoň trochu prospím, tak to jsem si myslela jen chvilku, protože pak začali všichni nesmyslně plácat předníma packama a dělalo to obrovský rámus. Vždy když jsem zabrala, tak začali zase plácat. Myslím, že takové akce si pro příště odpustím. Až mi z toho vyprahnul čumák. Moje pečlivá panička to také zaznamenala a hned jak skončil přímý přenos, donesla mi zbylou Matonku od paní Alenky Vránové. Byla to prý Pyšná princezna – a já si k ní ani nečuchla. Vím, že k princeznám se nečuchá! Ale voda byla dobrá. No a teď musíme ještě chvilku na raut. Tady už se panička vytasila s napáječkou a mou připravenou vodou z domova, no teď už to ani není tak nutný ne?

Abych jí udělala radost tak jsem si taky cucla. Páníček do sebe ládoval jednu delikatesu za druhou a já dostala své staré granule. Bylo mi to jedno, už abychom jeli domů. Jsem tu středem pozornosti, jako kdybych tu cenu vyhrála já, a to mi nebaví. Hurá, už sedíme v autě a jedeme domů, nezbytná kontrola zahrádky a jdeme spát.